Co jsem dělal, co dělám a co chci dělat – o fotografování

Tak dneska to bude trochu jako about me. 🙂 To ale na stránkách mám. Tak proč?

Focení se věnuji již řadu let. A co si vzpomínám, tak už jako malého mě bavilo třeba fotit angličáky v nějaké stylizované scéně. První foťák jsem měl Kodak, automat na kinofilm. Ta cena filmu a zpracování musí každého nutit více přemýšlet nad zmáčknutím spouště. I dnes bych to doporučil, si to vyzkoušet! A protože jsem do školy chodil před rokem 1989, tak jsem si v mém případě moc nemohl vybírat co budu dělat a studovat. Od soudružky třídní učitelky jsem dostal seznam kam mě pustí studovat. Ale to asi mělo víc dětí. To mě ale neodradilo.

pavel dufek nikon F65

Po nějaké době následoval nákup kinofilmové zrcadlovky. Jednu mi ukradli, Minoltu. Potom jsem si koupil Nikon na kinofilm. To už člověk začne řešit DOF, styl filmu a další věci okolo. V krátké době jsem měl i digi kompakt. Myslím, že to byla značka HP. Uměl rozlišení 640x480px a uložil 12 fotek. :-)) To dneska fotí líp i stará Nokia.

A zjišťoval jsem čím dál více, jak moc mě to baví. A láká mě jít dál. A zkusit další věci.

Když jsem si šel koupit první DSLR, tak mi jede kamarád poradil, abych si to zkusil vzít do ruky a ovládat. Aby mi to prostě sedlo. A koupil jsem Nikon D50. Miloval jsem ten foťák. Fotografování dostalo nový rozměr. A samozřejmě najednou bylo víc fotek na disku :-))

Výhoda – každý si může hned porovnávat fotografie a hodnotit je. Nebo je sdílet k hodnocení s druhými.

A začal jsem zjišťovat, že mě baví spíš fotit lidi. Takže následoval nákup další techniky a aktualizace stávající. A s tím spojené fotografování kamarádů. Takové drobnosti. Ale i svatba občas. Také jako druhý fotograf, atd. Také následovaly některé foto kurzy. Domácí ateliér. Poté vlastní ateliér v Praze – Vysočany. A focení. Těhulek, rodin, jídla, produktů, svatby, prostě všechno. Hodně jsem retušoval. A žehlil v Photoshopu obličeje.

Tak tímhle jsem začal. A to je krátce to, co jsem dělal.

Každá činnost má svůj vývoj. A když se něčemu věnujete systematicky, tak zjistíte, kam své síly směrovat víc. Fotografování u mě zůstává pořád number 1.

Ale nyní se více zaměřuji na fotografování lidí. Tím mám na mysli: portrét, svatby, rodinná fotografie, firemní portrét, lifestyl, fashion. Ale i z toho si lehce vybírám. Aktuálně preferuji svatby a portréty.

Zjistil jsem, že nemám problém dát se s cizím člověkem do řeči. Třeba někde v čekárně. A to mi přijde důležité pro mou práci. Na hodně poptávek fotografování, například svatby, odpovídám prvním e-mailem možná trochu obecně. To je z toho důvodu, že chci klienta nejdříve poznat. Prostě si myslím, že pro dobrou fotografii je potřeba si s fotografovaným vytvořil nějaký alespoň malý vztah. A když si sedneme, budeme si vyhovovat, tak se to pozná na výsledku práce, na fotografiích.

Pokud po mě někdo bude chtít dnes nafotit nějaké produkty a nebo jídlo, tak to také ihned neodmítnu. Ale rád se s takovým člověkem sejdu, abych zjistil, co přesně chce. Potřebuji znát kontext použití. Třeba v případě jídla i styl restaurace a pro jakou klientelu to bude.

Přestal jsem na některých serverech platit reklamu. A to z jediného důvodu. Hlavním kritériem tam byla a je cena. Ale mělo by jít přece o výsledek!

Dnes se s každým raději domluvím na osobní schůzce. A nebo na Skype video rozhovoru. [Někdy to samozřejmě nejde.]

Rád Vás pozvu na drink nebo na kafe.

Dneska vím co dělám a jak to dělám.

prague-party-cloud-9-2

 

A víš kam jdeš? Teda, vím kam jdu?

Před časem jsem napsal na blog jeden článek o specializaci. A to je pro mě aktuální směr fotografování. Chci se věnovat svatbám a portrétnímu fotografování. Jsem přesvědčen, že to spolu maximálně souvisí. Od prosince 2015 se tomu denně hodně věnuji. Pracuji na networkingu se službami spojenými se svatbou. A to i v širším kontextu. Například s výukou prvního tance. Ale těch věcí je hodně.

Cílem je, aby i ty přípravy byly součástí radosti a nadšení, které vyvrcholí svatbou.

Stejně tak chci klientům předávat krásné fotografie tištěné na prvotřídním papíru. Stejně tak fotoknihy. Fotografie na USB flash jsou dobré. Ale myslím si, že si fotografie zaslouží své místo na fine art papíru. Nemyslím tím 500 tištěných fotografií. Ale třeba 5 fotografií v rozměru podobném A3. A s tou ruční prací okolo toho. Žádné žehlení v Photoshopu pluginem. To už nedělám ostatně poměrně dlouho.

Stejně to vidím s fotografováním portrétu.

Při fotografické session vznikne větší či menší “hromada” digi fotek. Já chci ale pracovat na pár fotografiích, kde každá bude originální a úchvatná. A samozřejmě ji předat tištěnou a třeba připravenou k zarámování.

Tak to je ten směr. Více se věnovat klientům, nabídnout kontakty na různé atraktivní služby spojené s mojí prací. A maximálně se věnovat výsledku, fotografii.

A víš kam jdeš? Teda, vím kam jdu? Ano, vím to.

Pavel

 

PS. Pokud máte dotazy, chcete jít na drink nebo kafe a nebo chcete spolupracovat, kdykoli mě kontaktujte.

This entry was posted in Fotografie - Photography and tagged , , , , , , , .